Promítání 13.11.

Začátek: 18:00

Téma:

Dánský film 90. let

Dánsko - země, jež má o polovinu méně obyvatel než Česká republika, ale na vývoji světové kinematografie se podílela o něco významněji. Zvláště ve 20. letech, ale i během dalších dekád, Dánsko zastává alternativní postoj vůči Hollywoodem udávanému proudu. V 90. letech na sebe upoutalo světovou pozornost hnutím Dogma 95, jehož hlavním propagátorem byl a je Lars von Trier, ale v duchu této skupiny tvořili i další umělci - Thomas Vinterberg a Søren Kragh-Jacobsen.

Pusher

Filmová prvotina Nicolase W. Refna, kterého budete pravděpodobně znát hlavně jako tvůrce filmu Drive (2011). Tak jako ve většině svých filmů, se i v tomto věnuje podsvětí, konkrétně kodaňskému - prostituce, násilí a především drogy. Svérázný dealer Frank se vlivem náhod dostává z výsluní své profese a sám ochutnává úděl stíhaného a výhružkami pronásledovaného muže. Ve chvíli, kdy mu za patami stojí srbská mafie, začíná boj o holý život.

Rodinná oslava

Snímek natočený podle stanov hnutí Dogma. Zve nás na "obyčejnou" rodinnou oslavu zámožného muže. Tradiční rodinné spory se jednotliví členové snaží před hosty zatajit, ale co všechno může být odhaleno z rodinné Pandořiny skříňky, když se jeden ze synů nedrží scénáře?

Mifune

Opět Dogma, ale v mnohem smířlivější a stravitelnější podobě. Po svatební noci je novopečený manžel nucen své partnerce sdělit, že k ní nebyl až tak upřímný - zemřel mu otec, jehož existenci zatajoval. Musí odjet na venkov a postarat se o patřičné náležitosti. Nejedná se ovšem jen o pohřeb, ale i o péči o postiženého bratra. Sežene pomocnici, ta má ale svých problémů dost - pracovala jako prostitutka a utíká z Kodaně před úchylem, který ji pronásleduje, a tak tato smutná sestava bojuje s nástrahami života v malebném zákoutí dánské divočiny.

Eva

Výběr filmu na promítání 6.11.

Začátek 18:00

Téma:

Jasudžiró Ozu

Filmy Jasudžira Ozua zkoumají základní životní zápasy, kterým všichni čelíme: cykly zrození a smrti, přerod z dětství do dospělosti a napětí mezi tradicí a moderností. V jejich názvech jsou zdůrazněny změny ročních období, pozadí pro vyvíjející se proměny lidské zkušenosti. Z celkového pohledu je Ozuovo dílo jednou z nejhlubších vizí rodinného života v dějinách filmu.

Narodil jsem se, ale… (1932)

Tato dojemná komedie/drama byla v Japonsku velkým úspěchem jak finančním tak z pohledu kritiky. Jedno z nejpěknějších děl kinematografie o dětech začíná jako hýřivá Keatonovská komedie, ale rychle potemní při vykreslení klasické konfrontace mezi nevinností dětství a pokrytectvím dospělých. (CSFD)

Příběh z Tokia (1953)

Ozuův nejznámější film. Smutný, jednoduchý příběh generačního konfliktu, kde se návštěva jednoho postaršího páru svých zaneprázdněných, sebestředných potomků v Tokiu setkává s lhostejností. Tato nevděčnost slouží jen k odhalení nestálých emocionálních rozdílů. (CSFD)

Pozdní jaro (1949)

se stalo prvním a nejhezčím vyprávěním příběhu, který Ozu v mnoha variacích pořád přepracovával. Mladá žena (Secuko Hara), která bydlí se svým ovdovělým otcem (Čišu Rju), neuvažuje o svatbě, protože upřednostňuje stav pohodlné závislosti před odpovědností při výchově dětí a povinnostmi v domácnosti. Otec v obavě, že ona prožije samotný a prázdný život, ji, aby ji dal svobodu, vede k domněnce, že má v úmyslu se znova oženit. (CSFD)

Všechny texty, které jsem tady zveřejnil, jsou ze stránky http://kinoasie.webz.cz/?zem=inx&druh=tv&id=2

Výběr filmu na promítání 31.10.

Začátek 18:00

Téma:

Martin Scorsese

Taxikář (CSFD)

Zuřící býk (CSFD)

Špinavé ulice (CSFD)

Výběr filmu na promítání 23.10.

Začátek 18:00

Téma:

Paul Verhoeven

Nepochybně nejslavnější nizozemský režisér na sebe poprvé upozornil již v roce 1973 snímkem Turkish Delight za který získal v následujícím roce Oscara (v kategorii nejlepší cizojazyčný film). Jeho filmy jsou velice kontroverzní, převážně satiry, vyznačující se překrásným a nadčasovým vizuálem. I když jeho filmografie obsahuje velice známé filmy jako Základní instinkt, Maso a krev, v následujícím Biografu se zaměříme na jeho tři významné sci-fi, které významně ovlivnily celý žánr.

Martin Fiala

RoboCop (CSFD)

Total Recall (CSFD)

Hvězdná pěchota (CSFD)

Andrej Arseňjevič Tarkovskij

Začátek: středa 17.10. 17:30

Téma:
Andrej Arseňjevič Tarkovskij

Osamělý, výlučný.

Náročný, soustředěný pohled do nitra, spojení básnivosti a meditace v čase, mysticismus, konzervativní zdůrazňování rodinných a náboženských hodnot v lidském životě.

Stalker (CSFD)

Andrej Rublev (CSFD)

Nostalgie (CSFD)

Pan Freud a film

Psychoanalýza byla coby seriozní léčebná metoda už mnohokrát zdiskreditována pro svoji vágnost, špatně prokazatelné výsledky, a nekompatibilitu s vědeckými poznatky o fungování lidské mysli. Sigmund Freud však svými psychologickými koncepty zasáhl do mnoha odvětví kultury a ovlivnil celé generace umělců a filozofů.

Freudův strukturální model osobnosti a jemu příbuzné koncepty podle mě představují velmi zajímavý nástroj interpretace umění, který nám může pomoci odhalit mechanismy skryté za mnohdy matoucí, a na první pohled nečitelnou, fasádou. Rád bych se proto s vámi podělil o své analýzy filmů Prometheus a Cosmopolis,  ve kterých jsem velmi liberálně vycházel z Freuodovi teorie osobnost. Oba filmy vzbudily svým obsahem a zpracováním rozporuplné reakce u diváků i kritiků. Podle mě však v sobě ukrývají mnohem víc než se na první pohled zdá.

Cosmopolis (2012)

Prometheus (2012)

Promítání 10.10.

Začátek: středa 10.10. 18:00

Téma:

„Exploitation film“ je souhrnný název pro filmy, které díky nízkému rozpočtu a umělecké hodnotě lákají publikum pomocí cíleného využívání kulturních trendů, násilí, sexu nebo zvláštních efektů. Mnoho exploitation filmů díky kontroverznímu obsahu získalo kultovní status, a nálepka exploitation se tak postupně stala pro filmové producenty snadným způsobem jak získat za málo peněz hodně muziky. Zejména v USA vzniklo ve druhé polovině dvacátého století mnoho subžánrů exploitation, jmenovitě například blaxploitation (Shaft, Blackula, Dolemite), slasher films (Halloween, Nightmare of Elm Street, Friday the 13th), monster movies a mnoho dalších. Moderním zástupcem tohoto žánru je například Quentin Tarantino, který mu složil poctu ve filmech Jackie Brown a Death Proof.

Fenomén exploitation films můžeme snadno vysledovat i v české a československé kinematografii, pro jejíž subžánr se elegantně nabízí název "czechsploitation". České exploitation filmy se typicky inspirují americkými žánry, jejichž tropy oživují českými figurami, případně staví svůj apel na využívání specifik českého prostředí.  Bezpečným poznávacím znakem czechsploitation filmu je nízké kritické a divácké hodnocení poplatné cyničnosti českého publika. Často oprávněná kritika režie a hereckých výkonů totiž přehlíží nové hodnoty, kterou czechsploitation vytváří: syrový komentář doby ve všech jejích obscénnostech, a humor na účet jeho autorů. Czechsploitation je také studnicí vynikajících nápadů, jejichž původci letěli příliš blízko Slunci a jako Ikaros se zřítili do moře. České béčko tak přes své časté technické a narativní nedostatky působí v hřebejkovském mainstreamu osvěžujícím dojmem. 

První opravdový czechsploitation film je pravděpodobně sci-fi horor Upír z Feratu (1981), ve kterém závodní auto jezdící na krev připravuje o život nic netušící řidiče. Režie Juraje Herze silně připomíná filmy Davida Cronenberga z 80. let (Scanners, Videodrome, The Fly), ve kterých typicky fádní zevnějšek skrývá zhoubné organické bujení. Upíru z Feratu uškodila dobová cenzura, ale námět a herecký výkon Jiřího Menzela v hlavní roli z něj dělají film, který stojí za zhlédnutí. 

Zlaté období czechsploitation nastává v 90. letech, kterým kralují režiséři Jaroslav Soukup (Kamarád do deště, Svatba Upírů, Byl jednou jeden polda) a Vít Olmer (Tankový prapor, Playgirls, Nahota na prodej). Nahota na prodej (1993) často posmívaného Víta Olmera je skutečným klenotem. Scénář Josefa Klímy vede diváky do kriminálního podsvětí plného násilí, prostituce a nelegální pornografie. Akční film zachycující excesy divokého kapitalismu 90. let, plný více či méně záměrného humoru, staví monumentální pomník doby, která mu umožnila vzniknout. 

Rok 2004 přinesl hororovou komedii Choking Hazard, která je českou odpovědí na britský Shaun of the Dead: skupina lidí na filozofickém semináři v odlehlém hotelu Halali se snaží ubránit útoku zombie myslivců. Film od tvůrců teď už legendárního Byl jsem mladistvým intelektuálem (1998) na svůj britský protějšek mnoho ztrácí, ale i tak jde o velmi originální zpracování žánru zombie hororu. Za zmínku stojí i nechvalně proslulý film Bastardi (2010) Tomáše Magnuska, který využívá problém vzrůstající násilnosti žáků jako oporu nevkusně tragikomického příběhu. Příběh Bastardů, ve kterém se z dobromyslného učitele stane vrah, odráží příběh Mangnuska samotného, který se z dobromyslného amatéra proměnil v rasistického sociopata. 

Zlatý věk czechsploitation už možná minul, ale právě teď nastává čas dát českým béčkovým filmům, co jim patří: uznání jako žánr sám o sobě, který v sobě spojuje to nejlepší a nejhorší z české kinematografie a obnažuje ji tím až na kost.

Petr Suchánek

Upír z Feratu (CSFD)

Nahota na prodej (CSFD)

Choking Hazard (CSFD)