Jen málokdy se stává, že by mě nějaký film unesl právě tak jako Drive. Drive je totiž více než filmem spíše přírodním jevem srovnatelným svojí vzácností s úplným zatměním slunce. Jen zřídka je výsledkem kombinace poměrně nesourodého tvůrčího týmu, který stál za vznikem Drive takto harmonický, vizuálně strhující, a tematický bohatý film. Je zarážející, že film byl nominován pouze na jednoho Oscara a to v technické kategorii nejlepšího zvukového střihu. Důvody, které mě vedou k této chvále filmu Drive, bych rozdělil do tří vzájemně provázaných kategorií: estetika, režie, tématika.Drive vytváří pomocí vizuálních prostředků a hudebního doprovodu náladu evokující hollywoodské akční filmy a seriály 80. let jako například To Live and Die in L.A. nebo Miami Vice. Žhavě růžové úvodní titulky, syntetizátorová hudba, noční Los Angeles a džínové bundy vytváří hutnou retro atmosféru která však nesklouzává k patosu a laciné nostalgii. Výraznou vizuální inspirací jsou také filmy Davida Lynche Lost Highway a Mulholland Drive. Lynche připomínají kulisy, barevné schéma, lokace, i původní hudební doprovod, který složil Cliff Martinez. Jeho hudba je rezonující a mrazivá. V daných scénách vytváří napětí a dojem nebezpečí číhajícího pod povrchem velmi podobným způsobem jako hudba Angela Badalementiho, dvorního skladatele Davida Lynche, například v seriálu Twin Peaks. Velmi zajímavé je v této souvislosti zmatení, které vytvořilo použití jména Angela Badalamentiho v úvodních titulcích nedokončené verze filmu, která se rozšířila po internetu.
Drive si i přes výše uvedené vizuální i hudební inspirace zachovává svůj vlastní styl a to prostřednictvím režie. Dánský režisér Nicolas Winding Refn vytvořil film, který připomíná vybroušený diamant – neztrácí čas a neobsahuje balast. Nejdůležitější expozice probíhá takřka beze slov – Refn se poctivě řídí zásadou „show, don’t tell“. Jediný záběr nám často řekne všechno, co potřebujeme vědět. Tvorbě vztahu mezi protagonistou a mladou matkou, který je katalyzátorem příběhu, věnuje film z celkové délky 100 minut méně než desetinu, a přesto skrze dvě scény s minimem dialogů jasně vymezí status quo pro zbytek filmu. Refn brilantně využívá vizuální a hudební narativní prostředky, pomocí kterých přirozeně vtahuje diváka do děje úměrně ke vzrůstající angažovanosti protagonisty. Barevné spektrum přechází postupně ze studených do teplých barev a odráží protagonistovu vnitřní proměnu. Kromě scénické hudby Cliffa Martineze ve filmu zazní několik popových písní, které se perfektně hodí k atmosféře filmu a zároveň slouží jako součást narativu. Skutečnost, že Nicolas Winding Refn nebyl nominován na Oscara za nejlepší režii, považuji za nepochopitelnou.
Co však v mých očích dělá z Drive skutečně nadprůměrný film, je neobyčejně hluboká tématika. Hlavní hrdina je filmový kaskadér, mechanik, závodník, a únikový řidič. Podobně jako nůž krájí, hlavní hrdina řídí. Řízení je jeho život a jediné co dělá. Drive je však na míle vzdálen akčnímu filmu plnému automobilových honiček. Drive je příběh o vzniku hrdiny, nebo pokud zajdeme trochu hlouběji, člověka. Protagonista příběhu je bezejmenný, chladný a stoický muž, který připomíná sílu přírody obývající lidské tělo. Film tento dojem vytváří pomocí silného kontrastu mezi protagonistou a ostatními postavami. Protagonista je vždy upravený, klidný, sebejistý v každém pohybu a rozhodnutí. Ostatní postavy působí syrově, chaoticky a emotivně. Protagonista působí jako čistý list papíru obdařený mezi jiným hlavně potenciálem pro soucit a násilí. Události filmu jej vedou k realizaci svého potenciálu pro soucit skrze nesobecký vztah ke svojí sousedce, a svého násilného potenciálu jako reakci na tragický obrat, který v běhu událostí nastane. Každý čin přibližuje éterického protagonistu bytosti z masa a kostí. Proměna vrcholí symbolickou smrtí a znovuzrozením jako skutečného hrdiny.
V neposlední řadě je nutné zmínit také zajímavé herecké obsazení. Ryanu Goslingovi role hlavního představitele padla jako ušitá a s představitelkou hlavní ženské role Carrey Mulligan tvoří skvělý filmový pár. V záporných rolích se ve filmu objevují Ron Pearlman a Albert Brooks. Alber Brooks, komik a dabér často se objevující například v Simpsonových, se svojí role ujal s velkou přesvědčivostí a intenzitou, a jeho výkon je v celém filmu nejzajímavější. Za pozornost stojí také obsazení hollywoodské venuše Christiny Hendricks do malé, ale výrazné role. Na závěr nemůžu nezmínit, že Drive si určitě užijí všichni fanoušci série Grand Theft Auto, protože si lze těžko představit věrnější (ač nejspíš nezamýšlenou) adaptaci.
- Petr
Žádné komentáře:
Okomentovat