Shame kreslí portrét člověka osamělého v mnohamilionovém New Yorku. Brandon je pohledný, ale zároveň introvertní, a navenek chladný muž žijící pohodlným životem. Svůj volný čas tráví hledáním sexuálních dobrodružství, sledováním porna, a masturbací. Film nás brzy seznamuje se skutečností, že sex není pro Brandona vášní, ale potřebou, která kompenzuje prázdnotu způsobenou neschopností navázat normální mezilidský vztah. Brandonovu homeostázu rozvrátí jeho sestra Sissy, která se jednu noc objeví v jeho bytě. Sissy očekává od Brandona projevy sourozenecké lásky, ale místo toho v něm vyvolává jen hněv a frustraci, na kterou Brandon reaguje jediným způsobem, kterým umí – únikem ke své závislosti.
Steve McQueen je při pojmenovávání svých filmů velmi upřímný a přímočarý. Hunger nám ukázal co je hlad. Shame nám ukazuje co je stud. Respektive nám nejdříve ukazuje, co stud není. Už úvodní záběry nám se samozřejmostí sobě vlastní ukazují Brandona, jak se prochází nahý po svém bytě s okázale velkými okny. Když Brandon svoji sestru po jejím nečekaném příjezdu překvapí ve sprše, rychle jí podává ručník, aby se zakryla. Ona mu jej však žertovně hází zpátky. Film staví střídavě diváky a protagonisty do pozice voyeurů a přitom si hraje s jejich očekáváními. Většina diváků přilákaných do kin sexuálním tématikou se zřejmě nepřišla podívat pohupující se penis Michaela Fassbendera. Stejně tak Brandon, pro něhož je voyeurství zálibou, není vůbec nadšený, když musí přihlížet erotickému dobrodružství svojí sestry. K naplnění potenciálu emoce vytknuté do názvu filmu však dochází jiným způsobem. Stud funguje ve filmu jako základní proměnná, která vytváří Brandonovi prostor k sebereflexi a přehodnocení svého přístupu. Brandon necití stud, protože se vyžívá v neslušných tělesných aktivitách, ale protože si uvědomuje co pro něj představují.
Shame se však neuchyluje k morálnímu absolutismu. Brandonův šéf, který se ošívá nad nevhodným obsahem Brandonova pracovního počítače, konstantně podvádí svoji manželku. Brandonova sestra, která mu vyčítá chladnost a podrážděnost, je v osobním životě sama bezohledná a nezodpovědná. Nezávazný sex a pornografii nejsou špatné sami o sobě, ale jsou škodlivé v Brandonově situaci. Útěk k nim představuje pro Brandona ignorování a prohlubování jeho osobních problémů.
Co se mise en scène týče je Shame zajímavý svojí „současností.“ Je totiž výsledkem práce velmi čerstvého produkčního filmu. Po režijní stránce se Shame silně podobá filmu Hunger. McQueenova režie je meditativní. Využívá matné a chladné barvy, které dotvářejí atmosféru prázdnoty a cizosti. Velmi zajímavá je i režisérova práce s lidským tělem. K „současnému“ charakteru filmu přispívá kromě režie i herecké obsazení. Michael Fassbender i Carrey Mulligan jsou herci, kteří se dostali do první ligy teprve nedávno a trvale dokazují, že tam patří. Výkon Michaela Fassbendera v Shame je skutečně obdivuhodný a vypovídá o obrovském nasazení. Za zmínku stojí i výkon Nicole Beharie, která do vedlejší role Brandonovi kolegyně během svých několika minut na plátně přinesla spoustu šarmu a přirozenosti.
Shame je výborný film a určitě stojí za shlédnutí. Filmový průmysl je v posledních několika letech zahlcen remaky, knižními a comicsovými adaptacemi, a pokračováními filmových sérií z 80. let. Každý kvalitní film natočený podle originálního scénáře proto působí jako milost seslaná z nebes. Steve McQueen by podobně jako Nicolas Winding Refn (Drive) mohl být jedním z předních reprezentantů nové generace režisérů posunujících filmový průmysl z hlubokého močálu deficitu originality poslední doby.
- Petr
Žádné komentáře:
Okomentovat