The Tree of Life (2011)

Terrence Malick je jeden z nejpozoruhodnějších současných režisérů. Za svou kariéru natočil jen 5 celovečerních filmů, které však všechny byly jak kriticky tak divácky úspěšné. Zatím poslední Malickův film, The Tree of Life, byl nominován na tři Oskary a z Cannes si odvezl prestižní  Palme d'Or. Reakce kritiky i diváků však byly rozpačité. Nelineární narativ, který nevede diváka za ručičku, mnoho diváků překvapil a nechal je na pochybách co se interpretace a sdělení filmu týče. V následujícím článku se pokusím nabídnout svoji interpretaci, která mi osobně připadá nejpravděpodobnější, avšak jistě ne jediná.

Předmětem filmu je existenciální úzkost plynoucí z pocitu nepatrnosti a bezvýznamnosti v nekonečném vesmíru. The Tree of Life je film o hledání stability ve světě s nekonečným počtem proměnných. The Tree of Life je film o hledání boha.

Film nás přivádí do nitra dvou postav – syna a matky – které postihla krize.  Matka (Jessica Chastain) je nucena se vyrovnat s tragickou ztrátou jednoho ze svých synů. Její nejstarší syn Jack (Sean Penn) prožívá krizi středního věku. Matka se smrtí syna upadá do pochybností o boží spravedlnosti. Jack se vydává ve vzpomínkách do svého dětství ve snaze najít něco, co se z jeho života ztratilo.Vzpomínky na Jackovo dětství tvoří jádro celého filmu a skrývají v sobě odpovědi na většinu otázek, které si film skrze vnitřní monology postav klade. Terrenci Malickovi se podařilo zachytit kouzlo dětství a vyrůstání úžasným způsobem. Odhaluje nám radostné i hořké chvíle ze soužití tří bratrů a jejich rodičů. Neobyčejně realisticky zachycuje dynamiku vztahu bratrů i jejich rodičů, přísného otce a milující matky. Žárlivost, lásku, závist, přátelství, ztrátu, nalezení. Odráží vrtošivost paměti, která vkládá mlhavé fragmenty do jasných celků. Mísí realistické výjevy se snovými vzpomínkami z tajemných zákoutí dětské mysli.

„A pamatuješ se“, řekla Nataša se zádumčivým úsměvem, „jak dávno, dávno – byli jsme ještě zcela malincí, - pozval nás strýček do kabinetu, ještě ve starém domě a byla tam tma. Přišli jsme a náhle tam stojí…“
„Mouřenín,“ dokončil Nikolaj s radostným úsměvem, „jak bych se nepamatoval? Ani teď ještě nevím, byl-li to skutečně mouřenín, nebo viděli-li jsme ho ve snu, anebo vyprávěl-li nám někdo o tom.“
- Lev Nikolajevič Tolstoj, Vojna a Mír

V této souvislosti lze tvrdit, že The Tree of Life je zatím Malickovým nejosobnějším filmem.  Obsahuje totiž mnoho autobiografických prvků.  Děj filmu se z větší části odehrává ve městě Waco v Texasu, které bylo Malickovým rodištěm. Malick měl dva mladší bratry, z nich prostřední stejně jako jeho filmový protějšek v mladém věku tragicky zahynul. The Tree of Life je zároveň vrcholem Malickovi „filmové filozofie“, která prozařuje všemi jeho dosavadními filmy a vychází podle mě částečně z filozofie Martina Heideggera, kterou se Malick jako student zabýval.

Film nám na začátku představuje dvě cesty života: cestou přírody a cestou milosti. Matka představuje cestu milosti, pokornou, nesobeckou, přijímající rány života. Otec (Brad Pitt), představuje cestu přírody, která vládne nad ostatními a vyžaduje jejich přízeň. Vždy hledá důvody k nespokojenosti a přehlíží radost a krásu kolem sebe. Jack se svojí poutí skrze vzpomínky snaží navrátit k cestě milosti, kterou už jako dítě opustil. Cestu milosti kromě matky reprezentuje i Jackův mladší bratr. Úvod nám říká, že ten, kdo jde po cestě milosti, nikdy nedojde špatného konce. Jak je tedy možné, že Jackův bratr předčasně zemřel?

Jednoznačným zdrojem inspirace The Tree of Life je kniha Job a podle mě je pro správné porozumění filmu klíčová. Nepřehlédnutelnou částí filmu je vizuálně strhující pasáž dokumentující vznik vesmíru, země, a života. Po přečtení mnoha internetových diskuzí jsem zjistil, že význam této pasáže spoustě diváků uniká. Podle mě je však její význam jednoznačný. Film otevírá tento citát z knihy Job:

„Kde jsi byl, když jsem zemi založil? (…) když jitřní hvězdy sborem zpívali a všichni boží synové jásali radostí?“
- Job 38: 4,7

Pasáž o vzniku vesmíru přichází v narativu filmu jako ozvěna otázek, které si klade truchlící matka po ztrátě svého syna. „Bože, proč? Kde jsi byl? Čím pro tebe jsme?“ Proč neštěstí postihuje i spravedlivé? Právě tyto otázky jsou předmětem knihy Job. Pasáž o vzniku vesmíru není náhodnou poetickou „přírodovědeckou“ vsuvkou, ale paralelou odpovědi, kterou poskytl bůh Jobovi. Proč Job o všechno přišel, i když se proti bohu ničím neprovinil? Bůh místo přímé odpovědi dává Jobovi nahlédnout do dramatu stvoření přírody, a klade mu otázky, na které žádný smrtelník nemůže znát odpověď:

„Má snad déšť otce? Kdo počal rosné krůpěje? Z kterého lůna vyšel led? Kdo rodí jíní nebeské, když voda ztvrdne na kámen, povrch propasti když zamrzne?“
- Job 38: 28,29,30

Tomáš Halík ve své interpretaci knihy Job tvrdí, že bůh vyvrací logiku, kterou se Job dosud řídil: „Říkáš, že svět, morální svět musí být logický, racionální, že tu není místo pro absurditu – a podívej se na řád přírody, na toto mé velké dílo. Kolik je v něm absurdity!“ Bůh není řešením rovnice o dvou neznámých, ale tajemství plné paradoxů.  Dualita cest milosti a přírody není absolutní, a k tomuto poznání dochází i Jack ve své introspektivní pouti: „Father, Mother, always you wrestle inside me.“  Příroda však sama o sobě nemůže existovat bez milosti, a proto ji Jack v sobě musí opět objevit skrze svého bratra a matku. Nutno ovšem zdůraznit, že bůh Malickově podání není bohem biblickým, ale silou obsaženou v lidech a přírodě. Všeobjímající láskou prozařující život každému kdo je ochotný jej akceptovat. Stabilitu však nenabízí. Člověk musí život i boha přijmout se všemi jeho paradoxy a záhadami.

Nesporným kladem filmu je jeho technické zpracování. The Tree of Life je vizuálně strhující, na čemž má kromě výtvarné režie největší zásluhu kamera. Emmanuel Lubezki, který byl za svoji práci pětkrát nominován na Oskara, dal filmu organický vzhled, který vytváří dojem bezprostřednosti. Dodává tak filmu intimitu potřebnou k zachycení scén z rodinného života chlapců a jejich rodičů. Intimita rodinných scén je v ostrém kontrastu s epickou pasáží o vzniku vesmíru a země. Na speciálních efektech pro tyto scény se podílel Douglas Trumbull, který pracoval i na filmu 2001: Vesmírná Odyssea.  Většina efektů přitom nebyla vytvořena na počítači, ale prakticky pomocí interakce nejrůznějších materiálů.  Film také úžasně pracuje s hudbou. Nejlepší částí filmu je podle mě pasáž zachycující rané dětství tří bratrů za doprovodu Smetanovy Vltavy.

Na závěr se nemůžu nezmínit o rozčarování, které mi přineslo čtení komentářů k filmu na serveru CSFD, které ukazují, že ač čeští diváci často nadávají na banálnost a hloupost Hollywoodských filmů, mnoho z nich tváří v tvář filmu nekonvenčnímu upadá do zmatku a paniky, a bez boje se vzdává jakékoliv naděje na uchopení toho, co viděli. Stejně tragické jsou přílišně sebevědomé komentáře vysmívající se domnělé banalitě Malickovi filozofie, nebo hysterické komentáře diváků zděšených náboženským sdělením filmu. The Tree of Life je náročný film, ale osloví každého, kdo se dívá s otevřenýma očima.

 - Petr