Začátek: 18:00
Téma:
La Cómedie humaine
Pod vznešeným názvem La Cómedie humaine, který jsem pro toto téma zvolil, se skrývá zemitý žánr
československé filmové tvorby šedesátých let. Na svět jej přivedla autorská
trojice Passer, Forman, Papoušek, jejíž filmy z tohoto období zachycují
životy obyčejných lidí z nižších vrstev v jejich směšnosti, trapnosti
a tragičnosti. Zásadním prvkem, dodávajícím filmům tohoto žánru nezaměnitelný
charakter, je obsazení neherců (tj. lidí bez herecké zkušenosti) do hlavních rolí.
Právě z obsazení bezprostředních, výrazně osobitých „herců“
jako byl Josef Šebánek, Jan Vostrčil nebo Josef Kolb pramení síla tohoto žánru. Tématem filmů jsou
zpravidla nesnáze v rodinných nebo milostných vztazích.
Tvorba Ivana Passera, Miloše Formana a Jaroslava Papouška
byla v tomto období nerozlučně svázána, a je třeba o nich mluvit ve
vzájemných souvislostech. První lidskou komedií byl Černý Petr (1963) v režii Miloše Formana, který byl natočen
podle novely Jaroslava Papouška. Černý Petr získal hlavní cenu na Mezinárodním
filmovém festivalu v Locarnu, a stal se díky tomu modelem, na který mělo smysl
navazovat. Rok 1965 dal vzniknout filmům Intimní osvětlení a Lásky jedné plavovlásky.
Intimní osvětlení vzniklo jako spolupráce Papouška a Passera bez Formanovy
účasti. Lásky jedné plavovlásky byl první film, na kterém se podílela celá
trojice – Passer a Papoušek jako scénáristé, Forman jako režisér.
Vrcholem žánru se
stal film Hoří, má panenko z roku
1967, a to nejen kvůli svým uměleckým kvalitám, ale i kvůli dramatickému
příběhu svého vzniku. Film sponzoroval slavný italský producent Carlo Ponti na
tehdejší poměry astronomickou částkou 80 000 dolarů, která umožnila
Formanovi natáčet na kvalitní barevný film. Hoří,
má panenko zachycuje vesnický ples dobrovolných hasičů ve všech jeho
tragikomických odstínech: rozkradená tombola, chlípnost starých hasičů i
zpackané hašení požáru. Film se nelíbil ani vládnoucí garnituře, která v něm
viděla ponižování obyčejných lidí, ani Carlu Pontimu, který požadoval po
Formanovi vrácení investice. Navzdory okolnostem byl však poslední Formanův
český film nominován na Oscara.
Po Formanově a Passerově emigraci do USA se stal jediným
zástupcem žánru Jaroslav Papoušek, který dal coby scénárista i režisér
vzniknout trilogii o rodině Homolkových. Bylo by velkou chybou chápat Homolkovi
jako komunistickou ódu na buranské češství, protože minimálně Ecce homo Homolka (1969) bezešvě navazuje
na odkaz žánrových předchůdců. Úvodní scéna Ecce
homo Homolka, která zachycuje rodiny prchající z lesa před voláním o
pomoc, patří mezi to nejzajímavější, co československá kinematografie nabízí.
Na závěr nelze opomenout roli kameramana Miroslava Ondříčka,
který před emigrací natočil filmy Intimní
osvětlení, Lásky jedné plavovlásky
a Hoří, má panenko.
Součástí promítání bude i dříve nikdy neviděný krátký film Da capo al fine (1970), který nabízí fascinující pohled do brněnské amatérské tvorby ztracené v hlubinách historie.
Žádné komentáře:
Okomentovat