BiograFF

Výběr filmu na promítání 6.11.

Začátek 18:00

Téma:

Jasudžiró Ozu

Filmy Jasudžira Ozua zkoumají základní životní zápasy, kterým všichni čelíme: cykly zrození a smrti, přerod z dětství do dospělosti a napětí mezi tradicí a moderností. V jejich názvech jsou zdůrazněny změny ročních období, pozadí pro vyvíjející se proměny lidské zkušenosti. Z celkového pohledu je Ozuovo dílo jednou z nejhlubších vizí rodinného života v dějinách filmu.

Narodil jsem se, ale… (1932)

Tato dojemná komedie/drama byla v Japonsku velkým úspěchem jak finančním tak z pohledu kritiky. Jedno z nejpěknějších děl kinematografie o dětech začíná jako hýřivá Keatonovská komedie, ale rychle potemní při vykreslení klasické konfrontace mezi nevinností dětství a pokrytectvím dospělých. (CSFD)

Příběh z Tokia (1953)

Ozuův nejznámější film. Smutný, jednoduchý příběh generačního konfliktu, kde se návštěva jednoho postaršího páru svých zaneprázdněných, sebestředných potomků v Tokiu setkává s lhostejností. Tato nevděčnost slouží jen k odhalení nestálých emocionálních rozdílů. (CSFD)

Pozdní jaro (1949)

se stalo prvním a nejhezčím vyprávěním příběhu, který Ozu v mnoha variacích pořád přepracovával. Mladá žena (Secuko Hara), která bydlí se svým ovdovělým otcem (Čišu Rju), neuvažuje o svatbě, protože upřednostňuje stav pohodlné závislosti před odpovědností při výchově dětí a povinnostmi v domácnosti. Otec v obavě, že ona prožije samotný a prázdný život, ji, aby ji dal svobodu, vede k domněnce, že má v úmyslu se znova oženit. (CSFD)

Všechny texty, které jsem tady zveřejnil, jsou ze stránky http://kinoasie.webz.cz/?zem=inx&druh=tv&id=2